Chápat peníze a umět s nimi zacházet je vlastně umění. A toto umění je potřeba děti naučit. Vysvětlit jim jednotlivé pojmy, citlivost mezi šetrností a lakomostí, hodnotu věcí, kde se peníze berou a co je potřeba všechno platit. Nezávidět a chápat. Když jsem s dětmi na téma peněz narazila, hledala jsem nějakého „pomocníka“, abych na nic nezapomněla. A tím pomocníkem se stala báječná kniha Denisy Proškové „Kde rostou peníze?“.

Nadchla mě tak, že jsem se s Denisou hned sešla a společně jsme ke knize vymyslely ještě dřevěnou pokladničku ve tvaru stromu a Zápisník. Pokud děti správně „poučíme“, je dobré jim dát možnost si „hospodaření“ vyzkoušet ideálně formou kapesného.

A tak vznikl balíček Pokladnička – zápisník – kniha https://www.pikle.cz/financni-gramotnost/

A co o knize říká sama Denisa?

„Všechno začalo tím, že mi před pěti lety na trhu chyběla knížka pro děti ve věku 6–9 let o hospodaření s penězi.

Chtěla jsem napsat něco, co by mrňousům laskavě a úplně jednoduše vysvětlovalo, jak se peníze „rodičům na účtu objeví. Děti dnes totiž peníze fyzicky nevídají. Vidí jen „kouzelnou kartu“, kterou „se“ platí u pokladny. A když peníze dojdou, tak přece maminka dojde ke „kouzelnému“ bankomatu.

Za mého mládí děti vídaly doma obálky, do kterých rodiče dělili výplatu. Viděly obálky a peníze fyzicky. Dnes o tom, co všechno výplatu požírá, nemají moc potuchy. Vidí, že se musí koupit jídlo, oblečení, ale už ne nájem nebo elektřinu. V knížce proto mluvím o neviditelném a viditelném placení…Stejně důležité jako kupecké počty a čísla bez emocí, ale považuji mluvit i o těch emocích, které s sebou peníze nesou.

Že vždycky budou lidé, kteří jsou materiálně bohatší než my, ale také ti, kteří na tom budou zase mnohem hůř. Že si kamarády vybíráme podle toho, co umí a jací jsou, a ne podle toho, kolik vydělávají jejich rodiče. Že si nemáme závidět, ale přát, aby nám bylo přáno. A stejně ty nejdůležitější věci v životě koupit nejdou.

Těch věcí je spousta... A jedna z nejdůležitějších je ta, že nikdo neumí všechno. A tak jako se učíme lyžovat nebo vařit a někomu to jde lépe a někomu hůře, někdo to s penězi umí rychle a někdo korunu neudrží a potřebuje poradit jak na to. Jenže ne arogantně, ale s pochopením. Proto mám osobní problém s oblíbeným a lidmi bez fantazie dokola papouškovaným termínem „finanční negramotnost“. Čiší z něj strašlivá arogance a jak všichni víme – arogance vzbuzuje odpor a nezájem o informace, i kdyby byly pravdivé.

Asi jsem se formou trefila. Knížka vyšla v několika zemích, dělala jsem na jejím základě workshopy v Česku, Estonsku, na českých školách v Americe. Navázalo na ni volné pokračování „Aby vám peníze dobře sloužily a nikam neuletěly“.

Ale úplně nejvíc pro mne je, že ji používají i školy jako učebnici.“